V svém příspěvku chci zkoumat dna a nádoby Ezry Pounda, tedy prostory, do kterých v Cantos sestupují hmoty. Na těchto místech totiž dle mého názoru spočívá jedno z madel umožňujícího uchopení Poundova roztříštěného Hádu. Průzkum zaměřený na vertikální dynamiku a gravitaci zároveň umožňuje, aby se Cantos a jejich starší literární předobrazy navzájem nově osvětlily. Klesající materie nachází své místo již na samém počátku velebásně, vypovídá o ní i obraz „dštícího slunce“ z Poundových okcitánských zpěvů či opakovaně užitá Porfyriova fráze „et omniformis [omnis intellectus est]“. V kontrastu s Poundovými pozdně antickými a středověkými předchůdci vystoupí zřetelně důraz, jenž americký básník klade na akt klesání, usazování (a osidlování) oproti vzestupu, a ukáže se, že role Benita Mussoliniho jakožto kulturního hrdiny je odvozena právě od jeho schopnosti ovládat tento pohyb.
